Tábor a Haifa - momentky z Izraele

Tábor a Haifa - momentky z Izraele

O Izraeli se hodně mluví i píše a je skutečně paradoxem zřejmý nepoměr mezi jeho mediální a geografickou velikostí. Nejspíš na tom něco bude. A tak nejsnadnější způsob, jak si udělat o věcech jasno, je přesvědčit se na vlastní oči - např. s CK ALEA Tours & Trade. Dnes se vydáme na biblickou horu Tábor a do Haify, třetího největšího města země. 

(...) Jedeme dále na západ. Míjíme horu Tábor (562 m). Ale nikde kolem není žádná Lužnice! Originální Tábor vypadá spíše jako hora Říp. I na jeho vrcholu se tyčí jakási kaplička. Jenže není to kaplička, avšak monumentální františkánský Chrám proměnění Páně. Stojí tu od pradávného roku 1924 na paměť pověsti, podle které se tu Ježíš proměnil v zářící bytost a v této formě pak debatoval s proroky Mojžíšem a Eliášem.

Foto: vrchol Tábora - františkánský chrám

Od spodu už nevidíme menší řecký chrám. Za horou rovněž zůstalo skryto město Nazaret, Ježíšovo domovské město, kde se ukazují další pamětihodnosti jeho mládí a vlastně i prenatálního života (jeskyně Zvěstování, kde archanděl Gabriel prozradil Marii, že očekává Syna). Jenže protože jsme v Izraeli... Ano, v novozákonních dobách existoval i jiný Nazaret, blíže Jeruzalému, a pokud měl Josef tesařskou dílnu, kde zaměstnával i svého svěřence, pak nejspíš tam.

Na naší straně je Tábor obklopen dalšími vesnicemi - židovskou, beduínskou i arabskou. A nedaleko jsou i dvě čisté moderní vesnice jedné ze stovky izraelských menšin. Čerkézi sem přišli z Ruska ještě za cara pomáhat Osmanům s potlačováním jakéhosi z mnoha povstání. Už tu zůstali. Z domova si pak přivezli ženy. To jsou ti izraelští "Rusové"? Ne, jde přece o mohamedány, jak ukazují jejich mešity. A dnes se považují za - Araby. Ano, to je typicky izraelské...

Ještě něčím je Tábor příbuzný Řípu. Z vrcholu hory je možno vidět když ne celý Izrael, tak alespoň celou Galileu. A na jeho svazích jsou vysázeny vinice, které zde založil baron Rotschild roku 1882. Někdy příště se tam musíme podívat.

Foto: hora Tábor

Hora Tábor mi připomíná jakýsi pupek Izraele. Tady si dovolím jedno zastavení. Když jsme se vrátili ze své dovolené, ptali se nás známí: Jaký je Izrael? Nevěděl jsem, jak jednoduše a stručně odpovědět. Tak alespoň průměrně, naléhali. Průměrně? Přečetl jsem si kdesi, že právě v okolí hory Tábor průměrně spadne 600 mm dešťových srážek ročně. Přitom v nejsevernějších oblastech je to i 2 600 mm za rok, v Negevské poušti pak jen 5 mm. A v jaké výšce Izrael leží? Nejjednodušší je to na pobřeží, tam má výšku 0 metrů. Hlavní město Jeruzalém na judských pahorcích sahá ale až k 900 metrům. Na Hermonu zase můžete lyžovat ve výšce přes 2 200 metrů. Koupání v Mrtvém moři se pak koná ve "výšce" zhruba mínus 400 metrů pod hladinou moře. Izrael je starý - zde žili neadertálci už před dvěma sty tisíci let. Nejstarší rybářské osady se chlubí stářím 12 000 let. Izrael je mladý - má mladé obyvatele a je na špičce vývoje nejmodernějších technologií světa.

Takže takový je Izrael: všechno, jen ne průměrný! Až vám někdo bude vykládat, jaký je, nejdříve se ho zeptejte - kde jsi tam byl, a hlavně kdy? To "kde" se někde liší jen o několik kilometrů či ulic, a to "kdy" o týdny a někdy i hodiny... A pak taky hodně záleží na tom, kdo vám svoje zážitky z Izraele vykládá. Mějte, prosím, toto poučení na paměti. Platí i o tomto mém psaní!

Jedeme už k Haifě. Míjíme jezero, kam je otevřeným "Národním vodním přivaděčem" (National Water Carrier) přiváděna voda z Kinneretu. Ta je nejdřív z jezera čerpána čtyřmi rourami, z nichž každá má tři metry, až na rozvodí, které má 230 metrů nad mořem, a sem stéká samospádem. Odtud je už vedena podzemním potrubím až do Tel Avivu. Voda je tu biologicky čištěna, do tohoto ekologického systému jsou zapojeny i ryby - samozřejmě! Čištění je velmi efektivní. Vodu z vodovodního kohoutku můžete v Izraeli pít beztrestně - myslím tím bez trestu pro vaše zažívací ústrojí, kterým můžete být postiženi třeba i v jinak docela kulturním Tunisku, i pokud si vodou z vodovodu čistíte jen zuby... 

A už se dostáváme na silnici, která podlouhlé pohoří Karmel obepíná z východu, a sjíždíme k haifskému zálivu. Míjíme haifskou rafinerii, které zpracovává ropu, dovezenou po moři. Dříve sem proudila ropa potrubím až z iráckého Mosulu, ale od roku 1948 tento proud Arabové utnuli. A nezdá se, že by někdy v tomto tisíciletí měli chuť ho obnovit.

Středozemní moře tvoří v Izraeli jediný pořádný záliv. Na jeho severním okraji leží starověký přístav Akko (Acra), na jižním pak třetí největší město země Haifa. Jeho centrum se nachází u moře: přístav, silo na obilí, které přichází do země, administrativní budova izraelské obchodní flotily i několikapatrová sídliště.

Foto: Haifa - celkový pohled

Mys, na kterém Haifa leží, je vlastně výběžkem pohoří Karmel. Proto je tu předměstí do kopce. A čím je kopec vyšší, tím vyšší jsou i domy na něm. Dole, u centra se krom moderních obchodních mrakodrapů a velkých komunálních staveb (např. Rambamova nemocnice) nalézají většinou dvoupodlažní domečky. Zato na vršcích vypučely dvacetipatrové paneláky. Ale na úplně nejvzdálenějším předměstí se nacházejí už pěstěné domy majetnějších lidí.

A z nosu Karmelu až do přímořské nížiny splývá zelený a barevný pás baháistických zahrad. Město před časem poskytlo této náboženské sektě pozemky pod podmínkou, že zůstanou přístupné. Což baháisté s ochotou slíbili i dodržují. Jejich krédem je totiž "estetika a mír". Tohle si vybral jejich zakladatel někdy kolem roku 1850 z koránu.

Foto: Haifa - svatyně a zahrady Bahai

Baháismus vznikl ze šíitského islámu. Ale stačilo sto padesát let, aby se jeho příznivci už nepovažovali za muslimy. Možná, že kdyby si muslimové z koránu vybrali něco mírnějšího, mohli baháisté muslimy klidně zůstat. Avšak dnes jsou například v Íránu zakázáni.

V Haifě a blízkém Akku žije dnes kolem pěti set baháistů, ale Haifa se přesto považuje za centrum šestimilionové členské základny. Zakladatel tohoto náboženského hnutí Bahá ulláh byl totiž v Akku vězněn a v Haifě má hrobku, kolem které je postavena svatyně s nádhernou kupolí. Jenže protože jsme v Izraeli - ano, tělo tohoto posledního Božího posla dnes leží jinde. Ale duše toho náboženství skutečně patří sem. Jde o další universalistický náboženský projekt, ve kterém se neupřednostňuje žádné z "velkých" náboženství. Žádný ze svatých mužů, ani Mojžíš, Ježíš či Mohamed nemají monopol na pravdu, ale ctěni jsou všichni. Kde jinde než v Izraeli by měli mít baháisté centrum?

A podle nádhery zahrad se jim nevede špatně. Krom povinných motliteb a misionářské činnosti mají baháisté rovněž náboženskou povinnost platit podstatné příspěvky. A ty se skutečně věnují bohulibé činnosti. Karmelské háje se zurčícími potoky a zahrady jsou toho důkazem. A všude vidíte pilné dělníky, jak šlechtí tuto zahradu Páně.

Foto: Haifa - svatyně a zahrady Bahai

Vyšplhali jsme se se svým autobusem až do horního patra zdejších pověstných baháistických zahrad, ve kterých panuje estetika a mír. Díváme se na sever, kde v oparu jenom tušíme Akko, jež tuto zátoku uzavírá o deset kilometrů severněji. Prohlížíme si význačné budovy i molo, které chrání strategický přístav. Na moři plují lodě v míru. Tady někde se nachází i přístav izraelských ponorek. Baháisté si skutečně vybrali dobře. Však mají také dobré sousedy.

Za jedním z nich se vydáváme. Jde o proroka Eliáše, který na hoře Karmel obýval skrovnou jeskyňku. Eliáš sem přišel někdy v roce mínus 850, za doby krále Achaba. A seznal, že Izraelité se přiklonili k pohanskému bohu Baalovi. Eliáš tedy vykonal mnoho zázraků, aby lid obrátil opět na správnou cestu. Snad největším jeho zázrakem byl souboj, který podstoupil proti 450 kněžím boha Baala. Ti všichni nedokázali svého patrona přesvědčit, aby zapálil obětní ohně, samojedinému Eliášovi se to podařilo. Udeřil boží blesk, obětina vzplála a baalisti byli poraženi - a všech 450 neúspěšných kněží bylo pobito. Více je ve Starém zákoně. Eliáš nakonec vstoupil na nebesa živý, a ukázal svým následovníkům, že to jde.

Tohle místo si nemohl nechat ujít jistý Bertold z Kalábrie, který sem v roce 1185 dorazil s jednou křížovou výpravou. Našel si tu příhodnou jeskyňku a začal v ní podle Eliášova vzoru poustevničit. Brzy kolem jeskyňky vznikla chatrč, pak kostelík a nakonec větší kostel. A také náboženské bratrstvo z hory Karmel - karmelitáni. Někdy v patnáctém století se přidaly i karmelitánky. Dnes tu stojí chrám s názvem Stella Maris neboli Hvězda Moře.

Foto: Haifa-chrám Stella Maris

I tento dům boží se stal součástí novější izraelské historie. V roce 1799 sloužil jako lazaret pro francouzské vojáky. Jejich vrchní velitel Napoleon byl totiž tehdy v nedalekém Akku zastaven Džazzárem. Tento "Řezník" tehdy zařízl postup Napoleonovy egyptské mise a ten se vrátil do Francie bez vojska a své snahy po světovládě musel ukájet jinde. Dnes tu po mrtvých Francouzech zůstala jen malá pyramidka před chrámem.

Za britského protektorátu zdobil jednu z věží karmelitánského chrámu radar. Izraelci si po získání nezávislosti pro něj a jeho bratříčky pořídili samostatný domeček kus vedle. Věděli, že je třeba ctít svatá místa jiných náboženství. Taky se tu stavil papež Jan Pavel II. za své cesty roku 2000. A požehnal toto svaté místo. (...)

Výňatek z knihy Jana Kovanice Šamanovo doupě: Mír pod Táborem (2006)

- PR článek -

CK ALEA Tours & Trade
U Vršovického nádraží 16
101 00  Praha-Vršovice
Tel: 271 746 732, 271 746 734

tours@alea.cz
www.alea.cz

Článek byl zobrazen 8 955 krát.