Beit Še´arím - starověká židovská nekropole

Beit Še´arím - starověká židovská nekropole

Další místo na turistické mapě Izraele zapsáno do seznamu UNESCO. V neděli 5. července 2015 bylo v německém Bonnu na 39. zasedání výboru zařazeno do seznamu kulturního dědictví UNESCO další, v pořadí již deváté izraelské významné místo - Beit Še´arím.

Dalšími jsou:
1. pevnost Masada nad Mrtvým mořem,
2. křižácké město Akko,
3. Tel Aviv jako město moderní meziválečné architektury, 
4. nabatejská města Avdat, Mamšit, Haluza a Šivta v Negevu,
5. biblické telly Megiddo a Be´er Ševa,
6. zahrady víry Bahá´i v Haifě,
7. prehistorické jeskyně Nahal Me´arot v pohoří Karmel,
8. Beit Guvrin - krajina tisíců podzemních lidmi vyhloubených jeskyní.

Beit Še´arím nepatří zatím mezi místa, která by ležela na pravidelných trasách zahraničních turistů. Při mírné nadsázce však lze říci, že Beit Še´arím, staré židovské pohřebiště vyhloubené do skal, je izraelským protějškem jordánské Petry. Není tak úchvatně barevné a na pohled ani tak přitažlivé, ale při první návštěvě shledáte tuto nekropoli starobylé židovské komunity nesmírně zajímavým místem.

Za časů římské nadvlády

Beit Še´arím (což se dá přeložit jako "Dům bran") leží jižně od izraelského města Kiryat Tivon, poblíž silnice vedoucí z Haify do Nazaretu.
Beit Še´arím není zmíněn v Bibli a není zde ani žádný důkaz o osídlení místa v biblických dobách. Svou historii začíná jako vesnice až v době římské nadvlády, snad někdy v 1. století př. n. l. Josephus Flavius, židovský historik z 1. století n. l., se zmiňuje o jisté galilejské vesnici „Besara“, která náležela ke statku, který patřil Berenice (28 - 81), pravnučce židovského krále Heroda Velikého a milence římského císaře Tita. Můžeme se domnívat, že Besara je totožná s Beit Še´arim.

Foto: Vchod do pohřební jeskyně číslo 14 - foto Israeli Ministry of Tourism

Zářivá osobnost Judy Knížete

O půl století později zde žil rabi Jehuda Ha-Nasi (135 -217), zvaný Juda Kníže. Velký učenec, kompilátor Mišny (první části sebrané židovské ústní tradice). Juda Kníže byl v té době hlavní autoritou židovstva. V Beit Še´arim ustanovil nejvyšší židovskou radu Sanhedrin poté, co obdržel území od římského císaře Marca Aurelia, s kterým měl dobré vztahy. Rabiho příznivci se k němu stahovali, takže se vesnice neustále zvětšovala. Jako sídlo židovské akademie se stala proslulou v diaspoře, která se táhla od Libanonu a Sýrie až do Řecka a Říma, do Mezopotámie a Persie a až na Arabský poloostrov.

Juda Kníže byl navíc velmi bohatým mužem. Říkalo se o něm, že nikdy se nesetkalo pohromadě tolik bohatství a tak velká znalost Zákona.

Je mu přičítán moudrý a pokorný výrok: „Naučil jsem se mnoho od svých učitelů, více od svých kolegů, ale nejvíce jsem se naučil od svých studentů."

Ačkoliv strávil posledních 17 let svého života v horském galilejském městě Tzipori, kde bylo pro jeho chatrné zdraví příznivější podnebí, je pohřben v Beit Še´arím.

Foto: Zbytky města Beit Še´arím nad nekropollí - foto Israeli Ministry of Tourism

Slavný pohřeb jako začátek dlouhé tradice

Současník napsal o pohřbu Judy Knížete tato slova: „Byl to den zázraků. Byl večer a všechna města se shromáždila, aby ho oplakávala, a 18 synagog mu vzdávalo chválu a nesli ho do Bet Še´arímu, a denní světlo zůstalo dokud všichni nedošli do svých domovů."

Pohřeb Judy Knížete inspiroval Židy, aby se dali rovněž pohřbívat v Bet Še´arim. Byla totiž hledána alternativa k pohřebišti na Olivové hoře v Jeruzalémě, protože od r. 135, po nezdařeném druhém protiřímském povstání, byl vstup do Jeruzaléma Židům zapovězěn císařem Hadrianem.

A tak se stal Beit Še´arim na dlouhých 100 let hlavním židovským pohřebištěm v Palestině a diaspoře. Hroby byly vytesávány do skal, město přitahovalo kameníky a sochaře, kteří zhotovovali ozdobné vchody, sarkofágy a osuária.

(Sarkofág = kamenná rakev pro víceré použití. Osuárium = schrána pro uložení kosterních pozůstatků po rozložení těla.)

Foto: Zdobené sarkofágy v lybyrintu pohřebiště - foto Dreamstime

Zánik a zapomnění

Ve 4. století však už docházelo k úpadku, ne že by se zde pohřbívalo méně, ale kvalita sochařské výzdoby byla mnohem horší. V roce 351 n. l. vypuklo povstání Židů proti místnímu římskému guvernérovi Gallovi. Při potlačení vzpoury byl Beit Še´arim zničen římskými vojáky. Město již nikdy nedosáhlo své velikosti a slávy a postupně se z něj stala pouhá vesnice a nakonec bylo v 6. století zcela opuštěno. Později byly rozpadající se katakomby vypleněny.

Židé ve středověku už o Beit Še´arímu nevěděli a uctívali domnělý hrob Judy Knížete v Tzipori. V 19. století existovala na místě Beit Še´arím malá arabská vesnice Šejk Ibrek.

Náhodné znovuobjevení nekropole

První letmý průzkum lokality se uskutečnil v r. 1871, kdy ruiny Beit Še´arímu prozkoumala expedice Palestinského výzkumného fondu (Palestinian Exploration Fund = britská společnost založená v roce 1865 a fungující dodnes!). Ale naprosto fatální objev se poštěstil zcela náhodou Alexandru Zaidovi, židovskému osadníku a zakladateli židovské obranné milice "HaShomer" = strážce. Ten, nebo možná jeho rolníci, poblíž svého domu objevil v roce 1936 starobylý pohřební labyrint ve skalách porostlých bujnou vegetací. Expedice vedená prof. Benjaminem Mazarem provedla první výzkumy v letech 1936 až 1940, ještě za britského mandátu. Důkladné odkrývání areálu se uskutečnilo až po vzniku samostatného Státu Izrael mezi roky 1953 až 1957, a to už pod záštitou Hebrejské univerzity z Jeruzaléma. Byly odkryty zbytky opevněného města s branami o velikosti 13 hektarů, zbytky synagogy, veřejných budov, náboženské školy a obytných domů ze 2. až 4. století n. l. A navíc více než 30 pohřebních jeskyní vytesaných do skály. Místo bylo upraveno, zpřístupněné jeskyně osvětleny, byly vysázeny stromy a vybudováno informační středisko se zázemím pro turisty. Místo je pod správou Izraelských národních parků a rezervací.

Foto: Symbol menory je častou součástí výzdoby katakomb - foto Dreamstime

Lekce historie vytesané do kamene

Z 31 objevených katakomb jsou otevřeny jen některé. Hrobky mají stejné znaky, fasádu v klasickém stylu s vytesanými čedičovými dveřmi, které vypadají jako dřevěné. Dveře jsou většinou nepoškozeny, protože lupiči do hrobek vnikali tak, že udělali díru ve fasádě nad dveřmi.

Největší atrakcí jeh hrob Judy Knížete, který se nachází v jeskyni číslo 14. O hodnověrnosti se vedou spory, je to údajný hrob, protože zde chybí nápis, ačkoliv jména ostatních tří pohřbených jsou zmíněna na stěně jeskyně. Jehuda Kníže si přál být pohřben v zemi, nikoliv v sarkofágu. Tato hrobka je velmi prostá.

V příkrém kontrastu je vedlejší jeskyně číslo 20, v které se nachází 130 sarkofágů z vápence nebo mramoru, některé z nich jsou velmi zvláštní a přebohatě zdobené. Běžný sarkofág váží až 4 tuny. Tato jeskyně má troje kamenné dveře, za nimi je prostor dlouhý 50 m s mnoha postranními mísnostmi a spojkami s bočními místnostmi. Na sarkofázích je vidět mnohočetná mytická a zvířecí výzdoba. Jsou tam dokonce pohanské mytologické postavy – Eros, Afrodita, Nike a Amazonky, přesto lidé, kteří zde byli pohřbeni, byli rabíni, jejich jména jsou vyryta na stěnách a rakvích. Židovská víra zapovídá zobrazování živých bytostí, ale v období raného judaismu, velmi ovlivněném řecko-římskou kulturou, se rozlišovalo mezi symboly používanými při náboženských obřadech a mezi symboly, které sloužily pro pouhou dekoraci.

Tyto dvě jeskyně mají horní patra v nichž jsou jakási auditoria s lavicemi a stěna s apsidou. Asi sloužily pro vzpomínku a modlitby.

Jeskyně číslo 13 je skromná. Je v ní 192 pohřebních míst, je pro více rodin. Z finančních důvodů zde nejsou sarkofágy, pro většinu osob byly drahé.

Nápisy v katakombách poskytují množství informací o Židech, kteří zde byli pohřbeni a o jejich zvycích. Většina nápisů je v řečtině, který byl lingua franca starověkého světa. Hebrejština se v této době již vytratila coby mluvený jazyk, používala se pouze pro liturgické účely.

Některé nápisy jsou v hebrejštině, nebo jsou řecké a přeloženy do hebrejštiny. Dalšími použitými jazyky jsou aramejština a palmyrština – perský dialekt aramejštiny.

Některé nápisy jsou náboženského charakteru, ostatní varují kolemjdoucí, aby nechali kosti odpočívat v jeskyních, další jsou osobní povahy „ Odpočívá zde milovaný..

Ne všichni pohřbení jsou rabíni, spočinuli zde také laici – obchodníci, vládní úředníci, bankéři, zlatníci. Některá z jmen nejsou židovská – Kyrilla a Arethas, děti Hannibalovy. Byli zde přohřbíváni Židé pocházející zdaleka, z měst jako Antiochie a Palmyra a Tyrus. V každém případě nápisy poskytly vzácnou příležitost studovat jména v asimilované řecko-římské kulturě diaspory.

Beit Še´arím je další místo na mapě Izraele, které láká k návštěvě. Cestovní kancelář TILIA, specialista na cesty do Izraele, zařazuje toto místo do některého ze svých programů.

CK TILIA Poštovská 4h,
pasáž Alfa - galerie
602 00 Brno-město
Tel.: 542 218 499 tilia@ck-tilia.cz

www.ck-tilia.cz
www.zajezdydoizraele.cz
www.dovolenanavode.cz

- PR článek -

Článek byl zobrazen 6 013 krát.